Duben 2012

Stanford Invitational+San Francisco,VELIKONOCE!!!

10. dubna 2012 v 6:32
Tak konečně jsem se dostala k sepsání zážitků a všeho kolem (i za) HOŘKOSLADKÉ KALIFORNIE!!!! :-)

Středa odpoledne, sraz na staďáku...První trapas začal tedy ještě před odletem, to by taky bylo aby bylo všechno jednou v pořádku!! :D Né že bych trenéra neposlouchala, když říkal ať se do letadla oblečeme slušně, ale asi jsem jeho slově hrubě podcenila, jelikož jsem myslela že prostš nechce abysme letěli v teplákách, ale prostě slušně v kalhotech a triku.... OMYL!! :D... Nakráčela jsem si to k autobusu v džínách, triku a botaskách s baťohem na zádech...už když jsem začla potkávat naše kluky z týmu v kvádrech začlo mi to být LEHCE podezřelý...ale pravý panice jsem propadla teprve když jsem uviděla přicházet holky.... NEBYLA JEDINÁ holka, která by neměla šaty, sukni, boty na podpatkách, kabelku a namalovaná jak na ocenění za nejlepší sportovní výkon roku... :D weelll....to se nepovedlo...naštěstí dřív než si mě všimnul trenér (oblečen v novém padnoucím saku a naleštěných botkách), jsem stihla zmizet v autobusu a na letišti už se to lehce přehlídlo...teda někdo něco prohodil, pár vtípků mojím směrem, ale naštěstí jsem měla alespon bílý džíny a svetr takže to zas až tak hrozně nepusobilo...takže se to celkem spláchlo a i Brionne a další asistenti trenéra řekli že teda ok, že pro tentokrát v pohodě :D, až prý na ty botasky :D...no co jakooo... :D Tak to mi prošlo. Jen co jsme sedli do letadla, tradičně letuška oznámila že na palubě letadla je TRACK AND FIELD TEAM OKLAHOMA STATE COWGIRLS AND COWGIRLS a sklidili jsme bouřlivý potlesk a ovace :-) hned pak jsme vylítli... počasí nic moc, sice pořád vedro 30stupnu, ale bouřkový mraky a lítali blesky..mezitím mi kamarádka řekla že když se vracela před měsícem z jarních prázdnich z domova, tak jim těsně před přistáním udeřil blesk do křídla letadla a že to bylo docela vostrý, ale pilot to zvládl skvěle... tak jsem se jen modlila at to do nás neflákne znovu, protože já prostě jsem z letadel vystresovaná! :-)) Puvodně jsem teda myslela, že letíme přes Dallas (tam bylo na letišti den před odletem velký tornádo), ale po 40 minutách letu kdy jsem viděla všude pod sebou sníh, jsem usoudila že ehm neee tohle vážně Texas nebude :D ...takže jsem se kochala pohledem na Colorado a zasněžený vysoký hory, přistáli jsme v Denveru na přestup a hned za chvíli nám to letělo už do Kali!! Po další hodině v letadle jsme doplachtili úspěšně do nočního života v San José... jo říkali nám že si máme vzít zimní oblečení že severní Kalifornie je chladná, dokonce i počasí jsem viděla...ale nebyla jsem na to připravená...5 stupnu Celsia takhle navečer!!! No mrzli jsme pěkně než pro nás přijeli auta do hotelu..!! Kor teda holky ve svých sukničkách a šatech!!! Nezáviděla jsem jim to!! :-)) Pak konečně dorazilo naše auto a my dorazili přes náš pěkný hotýlek...já tradičně dostala za spolubydlící Caileigh, Kanadsko-Český tandem, a přijelo pro nás takový to golfový autíčko že nás rozveze do našich apartmánů, protože to byl velký hotel a celkem rozlehlý...tak to jsme říkali že si asi dělaj prdel...v takový zimě jet v otevřeným vozíku a nechat na sebe foukat ten ledovej vzduch...no přežili jsme, ale zatopili jsme si v pokoji na maximum hned co jsme dorazili!!! :D čas se nám sice po příletu posunul o dvě hodiny zpět, ale i tak už bylo asi 22:30, takže jsme hned zalehli.
Ráno..no ráno...vlastně myslím že odjezd byl po snídani, čili až někdy v poledne směr Palo Alto, Stanford!! Už bylo přes den o něco tepleji, asi 16st, ale pro nás zhýčkaný oklahomskýma vedrama přes 30st Celsia to nebylo nic moc...ale vítr žádný, sluníčko, vzduch krásně svěží bez pylů a alergenů, vlhkost optimální, takže ideálka pro běh! Stanford byl ze San José asi jen 20 minut jízdy, a po chvíli jsme dojeli už do ráááje na zemi :D no ne tak docela, ale fakt krásný kampus. Dráha měkkoučká, vzhůru n rozklus... ačkoliv s mojí patou bojuju celkou halovou i venkovní sezonu, byla jsem rozhodnutá necítit bolest a jít si pro osobák... rozcvičení proběhlo relativně hladce (až na to že jsem měla v plánu rozklusat jen 15 minut, ale po tom co jsme se s Bobos ztratili kdesi v areálu Univerzity, vyběhli jsme na pláni s jezerem, proběhli asi 5x kolem stejný palmy, ale cestu zpět ne a ne najít, potkali jsme naštěstí podobný zoufalce z Kolumbijský univerzity, naneštěstí teda běžce na 10km, kterých jsme se teda chytili a v jejich tempu dorazili na dráhu zpátky...takže rozklus se změnil v 35 minutový svižný tempový běh asi 4:15 na kilák :D), ale dobrý, únavu jsme necítili, takže jsme se rozcvičili a pak šup do treter to trošku osolit...tretry jsou pro mě ovšem momentálně achillova pata a lehce mě oddělali jetě před závodem...naštěstí naš skvelý novy fyzioterapeut mě dal večer dohromady jakš takš a bolest jsem necítila... Bydleli jsme už konečně v hotelu Marriot, člověk má rád když zná kde je bazén, kde vířivka, že v levým rohu u krbu jsou vždycky zdarma káva, čaj, horká čokoláda a nějaký napečený koláče k tomu...takže jsme se cítili jako doma. Ráno jsem ani nemusela vstávat moc brzy, běžela jsem po poledni... Ale...jen co jsem nazula tretry bylo to nedobrý...video ze závodu ani nemůžu přiložit... :-) držela jsem se normálně v balíku a zkusila nastopit 500m před cílem, tempo cca na 4:24, nic moc náročnýho...ale 210m před cílem jak když proti mě je silná větrná stěna...kolaps...dopajdala jem do cíle třetí od konce, všichni mě předběhli...pata ani tak nebolelo ale něco v tělě vypnulo...doslova...v cíli jsem seděla asi 20 minut a přemýšlela co se stalo ačkoliv jsem nepřišla... Přišla jsem na to až před pár dny, ale to až závěrem článku ;)... Takže jsem upadla do totální frustrace, doklusat za 4:36 aniž bych věděla co je špatně...unavená jsem nebyla, pata relativně dobrá... Každopádně během noci mi už bylo tak celkově špatně, v nohách jsem měla křeče, spát jsem šla asi ve 2 ráno s tím že další den 800m spíš nepoběžím než poběžím....vstala jsem asi v 7, nemohla jsem spát..šla na snídani a hurá na dráhu... bylo krásně, jak už to tak v Kalifornii bývá, i když prostě žádný teplo...ale tentokrát pata bolela děsně...trenér řekl že se domluvíme po rozklusu co a jak..snažila jsem se..ale moje ploužení na rozklusu a spíš skákání po jedný noze řeklo jasný ne...dopajdala jsem zpět a beze slov jen trenérovi ukázala palec dolů přičemž se mi zároven spustila lavina slz...tak jsem musela zajít do call roomu a koktavě sdělit že skrečuju, kde mě teda hodný paní a rozhodčí utěšovali a ptali se jestli chci odvést k lékařum..ale nebylo třeba že :-) ...tak místo tooho ke mně přišla jen Brionne a další trenéři říct že budu zas v pohodě brzy, lidi z týmu mě taky utěšili tak ok... Stoupla jsem si teda jen za hrazení koukat jak holky poběží 800m...no musela jsem otočit hlavu a odejít hned po prvním běhu, kde si dali všichni osobáky..moje deprese pokračovala a zvednout náladu mi nic moc nedokázalo... Nafotila jsem aspon trochu kampus...
Ale hned po 800m jsme jeli zpět na hotel do sprchy a byl odjezd na výlet do San Franciska, což skýtalo jistou šanci k odreagování...a naštěstí se povedlo!!! Od Stanfordu je to asi jen 15 minut jízdy a San Francisko...krááááááása krááása kráááása!!!! I když žít bych tam asi nechtěla...až moc podivínů a nebezpečnejch lidí..za každým druhym rohem jsme viděli utíkat policajty za nějakým zlodějem, holky se nejdřív fotili s takovýma těma artistama v ulicích, který je chytli pod krkem že teda musí jim zaplatit zato že se s nima fotili!!...takový ty žebráci...jak je ale zvykem Američani nenosí u sebe peníze ale jen kreditky, takže se moc nestává že by měli hotovost u sebe a nemohli jim dát ani penny...naštěstí po chvili chlapici zas nahodili usmev a nechali je jit...uf bylo to docela ale trapna chvile...sem tam byli opilý podivíni, zlodějíčci, černoši v rohu ulice vyměnujici si nenapadne penize (za trávu, drogy, pašovaný zboží??...kdo ví)... Ačkoliv jsem se rozhodla nejít na výletní loď, možná jsem jít měla...ale i tak jsem si to užila..po chvíli jsme se každý odpojil jiným směrem...ten chtěl jet na Alkatraz, ten do Disneylandu, ten do China townu, ta nakupovat, ty na jídlo...atp... Takže jsem vyrazila do ulic já a Kanaďanky....Victoria a Kate... Alkatraz jsme tak jako tak viděli jen z pár set metrů, nikdy by mě nenapadlo že je TAK blízko pobřeží!!!
Což ty vězně musí deptat, jestli teda ještě vubec mají nějaký kritický myšlení...a asi vážně se utéct nedá, zatím se to povedlo jen dvou lidem a o nich nikdo neví jestli kdy přežili...spíš ne, víry a proud je moc silný a doplavat jen těch pár temp ke břehu se prostě nedá...každopádně impozantí a nadchlo mě to maximálně...myslím že J.K.Rowlingová v Harry Potterovi a vězeň z Azkabanu hodně inspirovala Alkatrazem...podoba s Azkabanem je víc než totožná :-) a pak jsme vyrazili jako prvni do Ghirardelli...neboli jedný z nejslavnesich americkych tovaren na čokoládu...hned u vstupu jsme dostali vybornou ochutnavku...

Pak jsme vyrazili vzhůru do slavných kopců, který jsou v každým správným Americkým filmu z San Franciska, s tou zubačkou co vyjíždí do kopce...tím myslím tu tramvaj :D
A další k pokochání...
Pak jsme zašli na rychlo na jednu italskou pizzu v Italksý čtvrti...
No a začlo se rapidně stmívat a v ulicích bylo nebezpečněji a nebezpečněji, což jsme zjistili po tom co jsme si zazpívali Oooouu Keeenadaaa kanadskou hymnu s nejakym typkem na ulici a on za nam potom šel nekolik minut a museli jsme mu utect... ale stihli jsme videt jeste dost veci pred tim než byl sraz na Pier 39 street sraz ve 20.30...
China town
Opalující se tuleni, ležící jak vyvržený vorvani :D
Bubbovi ty uuuplně nejvíííc nejlepčíí krevety :D :D (Forrest Gump)
Pohled k věži Coit, já se loudám vzadu kdo by mě našel v davu, zelený svetr a brýle :D
Golden Gate Bridge já teda viděla jen zdálky...někdo tam ale i jel k němu...
A pak už vážně padla tma, začlo být v ulicích až moc rušno a byl čas jet zpět...
A na závěr Oakland Bay Bridge, který mi přišel na hony krásnější než Golden Gate Bridge, už jen pro to že tenhle menší je osvětlený :-)
Další ráno na neděli Velikonoční každý vstával brzy, teda 99% týmu a šlo se do kostela, jinak Velikonoce se nijak neslavili, což bylo docela suchý a tím hůř že mě nikdo nevyšlehal, ale dostala jsem čokoládový vajíčko...jinak jsme si zanadávali s Evropanama, že Američani na to jak jsou pobožný tenhle svátek dost pomíjí :-)
A pak jsme jeli směr domůůů... a tentokrát jsme letěli přes Phoenix, Arizonu...marně jsem koukala z okna letadla kdy uvidím Grand Canyon...ale ten je prý dost na severu od Phoenixu takže nic, ale viděla jsem i tak kráásný rudý pláně na kterých se tyčili masivní červený skaliska, a nikde stopa po člověku, domechm rostlinách... Phoenix sám o sobě docela divočina vyprahlá, ale jako krátkodobý pokochání na přírodu to bylo moc pěkný :-) no a pak už jsme dorazili uspěšně zpět do Oklahoma City , hned mě udeřil dusný vzduch, ke 25 stupnum Celsia a to byla skoro pulnoc, všude mírumilovný klídek jak na vesnici, cítila jsem se být zase "doma", takže Kalifornie úžasnááá skvěláá a paráádníííí....ale jen tak na výlet...Oklahomu už bych jen tak nevyměnila :-) je to taková přátelská, poklidná země, člověk se nemusí jít večer po ulici jako v San Francisku :-)

No a teď k tomu horšímu konci výletu a tomu proč se mi relativně nedařilo celou předloňskou, lonskou i letošní sezonu...všechno vygradovala po Kalifornii, všemožný zdravotní problémy co jsem měla během posledních měsíců nabrali rekordní spád a v pondělí ráno už jsem byla tak unavená a neschopná vstát skoro z postele že jsem si řikala heej něco tady nehraje :-)... a odhodlala jsem se jít na krevní testy a další vyšetření..načež jsem hned vyrazila k našemu doktorovi, nabrali mi krev na všechno možný a změřili EKG a...no abych nekončila špatným naladěním musím to nějak pěkně napsat a šikovně... všechno se vysvětlilo a potvrdilo... čili moje sezona běžecká skončila a pár týdnů si ted nejenže nezaběhám ale ani nebudu dělat žádnou náročnou fyzickou aktivitu (ne tentokrát ten zákaz neporuším jako vždycky, protože to bych byla už asi na štíru se štěstím), každopádně jsem zahájila obranu i útok v jednom, nafasovala medikamenty a brzy se zas do běhání opřu až si odpočinu... takže bych měla minimálně stihnout sezonu nebo aspon pár závodů na naší půdě, silnější a v lepší formě než dřív, protože snad už konečně zdravá!!! :-)

A na závěr ještě jobovka ze včera a dneska:
ve 3:00 ráno nás probudila siréna na celý město, kdy nás evakuovali kvuli tornádu do sklepa..stovky sportovců a lidí z města, zvířat vedle sebe ...vzruso.,,naštěstí to bylo u nás v apartmánech v podzemí takže jsem se nemusela skoro převlíkat z pyžama, jen jsem na sebe hodila něco teplejšího když na mě kamarádka bušila na dveře at běžím rychle doluu...jinak bych asi spala dál, říkala jsem si že ta siréna neni tak silná skrz tu bouřku, takže kdo ví co to kd houká :D... bouřka byla fakt hrozná a všude záplavy...klukum uplavala kanoe :D...ale po pul hodině jsme mohli jít zpět do pokojů, s tím že tornádo se teda nejspíš vrátí...naštěstí už to bylo ok...takže i moje kamarádka mohla v klidu vylézt ze svý šatní skříně hahaha :D... Nicméně ted už se to za okny zas začíná černat a tentokrát je na večer hrozivější předpověd než včera, 90% že šance zasáhne město a je silnější než včera...takže nic moc, půlka města se seběhne do Gallagher areny jakmile usklyší sirenu a druhá pulka k nám do podzemí z apartmánů kde bydlíme... Tak jsem ve střehu naštěstí to tu není nic neobvyklýhio tak nikdo ani moc nepanikaří, ale na dnešní noc to vypadá docela vážně, my vyrážíme s holkama do ulic na chvíli a na jazzový koncert, ale vrátíme se snad do 21:00hod, protože tornádo je ohlášený příchod kolem 23:00 tak abysme byli v bezpečí do tý doby a stihli se něak zaterasit a schovat duležitý věci..protože bydlíme samozřejmě v nejvyšším čtvrtým patře kde nám to tu cloumá, nebo minimálně včera cloumalo s oknama parádně!! ;) a blesky po celý obloze, rány hromu že se otřásala budova...uvidíme třeba se nám to vyhne :-) minimálně ted nikde ani kapka vody už (jak je tu ta příroda vyschlá tak jí to vstřebvalo jak nic) a všude krajina vypadá nevinně jak kdyby se včera/dneska ráno nic mimořádnýho nedělo :-) Oklahoma weather zkrátka!!! :-))