Big12, Vaření, Outdoors a jinéé pohádky

25. března 2014 v 3:50
Tak abych snad shrnula Indoor (Halovou) Sezonu :) Navzdory mizérii to nakonec nebylo až tak nejhorší a včas jsem se vzchopila (den před závodem).

Po příjezdu do Ames, Iowy nás očekávalo 5 dní na sněhu, ledu a přes -20st Celsia!!! Takže z pokoje jsem vylejzala jen na jídlo, nebo když jsme se přesouvali autobusem do haly... V pátečních rozbězích na 1000m jsem se cítila dost na prd, ale věděla jsem že mám nejlepší čas ze všech holek, takže jsem jim to nehodlala nechat zadarmo přestože mi nebylo nejlíp a nebyla jsem (zdaleka) v TOP formě... první dvě kolečka jsem táhla, pak na mě pad žaket jak blázen a propadla jsem se snad na předposlední místo, naštěstí jsem se vzchopila asi 250m před cílem a začla trošku do toho bušit, přičemž v cílový rovince jsem ještě dohnala první holku a bok po boku jsme proťaly cíloviu pásku, zajišťující nám oboum sobotní finále (první 3 z každýho běhu plus 2 nejrychlejší časy). Moc síly jsem neměla, ale rychle jsem se vyklusala, běžela na protažení/masáž protože za další cca 4 hodin jsem ještě měla běžet štafetu dlouhou, cca ve 21hod... Myslely jsme si na zlato ze štafet, ale Kaela rozběhla první úsek (1200m) dost vlažně a byly jsme na chvostu hned od začátku, Bobos to trošku popohnala na 400m úseku a vytáhla nás cca na 6tý místo, já běžela 800m úsek a kupodivu jsem někde vzala zázračnou rychlost i sílu, doběhla holky co byly přede mnou a předávala jsem na 3./4.místě v kontaktu, přičemž ale Savannah poslední úsek (1600m) víceménně vyklusala a tak na nás zbyla jen brambora... Nicméně 4tý místo na konferenci se taky cení a první medaile k tomu.

Pak už rychle vyklusat a do autobusu (cca 22hod). Jeden autobus měl jet rovnou na hotel a druhý do centra pro lidi, co chtěli něco k večeři... Já byla hrozně unavená a hlad jsem neměla a tak jsem se rozhodla obětovat večeři a jet zpátky na hotel bez jídla. Trošku jsem doufala, že by ještě byla otevřená restaurace, ale zavřeli těsně než jsem dorazila a byl už jen bar otevřený, ten by mě asi moc nezasytil. Tak jsem šla do sprchy a rychle k Joelovi na masáž, kde mi po chvíli pípla zpráva od Caitlin, že má zbytky uzených žebírek a pizzy a že jí bude víc než potěšením mi věnovat kolik sním, a tak jsem v pyžamu těsně před půlnocí fofrovala o patro níž na hotelu, kde jsem ujedla trošku žebírek a spíš velký kus sýrový pizzy a zjistila jsem, že po celým dnu bez jídla a po dvou závodech vlastně jsem docela vyhládla..oblízla jsem si prsty, pěkně poděkovala a mastila spát. Né že bych zamhouřila oči (předzávodní Redbull??), byla jsem tak unavená a bolel mě celý člověk, křeče v nohou, zvýšená teplota, že jsem usnula jen na dvě hodinky těsně nad ránem, když mi kolem 9tý zvonil budík na snídani...mazala jsem si dát jednu suchou wafli a zalezla hned zpátky do postele a spala jsem až těsně do odjezdu do haly. Vydatný, osvěžující 3hodinový šlofík, po kterém jsem se cítila svěží a připravená závodit. Rozcvičení už bylo dobrý a tak jsem nakročila na startovní čáru jako jedna z favoritek... nicméně jsem špatně seběhla a ačkoliv se mi běželo výborně, postupně mě vytlačili a zavřeli k vnitřní lajně na beznadějně posledním, osmým místě... kolo před cílem jsem stále byla tam, snažila se obíhat třetí dráhou ale vždycky mě vytlačili zpět...byla jsem tak zoufalá a už jsem myslela, že je všechno ztracený...ale pak to přišlo...120m před cílem se to ve mně zlomilo a zase mě posedlo to šílený zrychlení a já jak smyslů zbavená pelášila postupně kolem jedný, druhý, třetí holky, až jsem se dostala na bronzovou pozici pár metrů před cílem, na dosah zlatu i stříbru, ale to bych musela běžet rozumněji hned od začátku. Nicméně v tu chvíli byl pro mě BRONZ naprostou výhrou a tak jsem si s chutí zakřičela radostí po protnutí cílový čáry!!! :) Dalo mi to zadostiučinění hlavně do venkovní sezony, ale i dalších závodů, že i zezadu se dá běhat a že KONEČNĚ a přeci jenom taky "MÁM TEN ZÁVĚR" jak by řekl Kuba Holuša haha...takže přeci jen mám rychlost, sílu a konečně i odhodlání nevzdat nic do posledních metrů!!

Pak už zpátky do autobusu a to by nebyla Iowa, aby nás i letos nepronásledovala sněhová bouře (jo mimochodem v těch mínus 20ti stupních se nedalo ani nadechnout, a jen 2minutový přeběhnutí z haly do autobusu mi propalovalo prudušky a plíce), a tak ze 7mi hodinový jízdy se nakonec vyklubala nekonečná 12ti hodinová jízda chumelenicí a blizzardem a zpátky do Stillwateru jsme dorazili kolem 8hod ráno následující den (neděle), kde na nás čekali na parkovišti totálně přemrzlý auta, takže jsme se ještě asi hodinu nemohli dostat domů než jsme seškrábali přední okna!!! Pak jsem se půl dne vyspala, šla běhat a do kavárny s holkama, když v tom nám všem radostně pípli zprávy že pondělní škola bude zrušená z důvodu nepřízně počasí a tak jsme se všichni svorně radovali v kavárně, známí i neznámí :-)

Mezitím se nakupilo spousta testů i papírů a esejí, úspěšných i méně úspěšných, další mítinky se školním klubem Health Promotion a vyřizování s Červeným Křížem a armádou, stálé dohady, kde, kdy a jak si dodělám magisterský studium, do toho občas teplo přes 26st Celsia, občas zima pod nulou a sníh a další zmatky a outrapy :-) Do toho se snažím úspěšně i méně úspěšně vařit různý kejdičky a experimenty, tak snad se brzy vypracuju :-))
A když se mi vařit nechce, tak si dám nějakou zdravou zeleninovo-ovocnou bombu :-)

Naštěstí nás ze všeho vysvobodily jarní prázdniny, který skončily úderem včerejška... Sice jsme je strávili ve Stillwateru, většinou odpočínkem, dospáváním dotrénováním, lenošením, couráním kolem, ale i tak se prázdniny počítají a bylo to mooc dobrý lenošení. Oslavila jsem i narozeniny, holky mi udělaly moooc velkou radost. Na dveřích vylepený plakát s přáním všeho nejlepšího, obřííí výbornej dort, nějaký ty dary (kraťasy, čelenky), ještě jeden dort od Gintare, vařili jsme lasagńový rolky plněné špenátem, sýrem a posypané vlašskými oříšky, pak ještě jsem dostala nějaký ty kytky a HADA od Kaely a Alex, Chelsey mě přijela navštívit až z Iowy, Caitlin mi dala mojí oblíbnou hořkou organickou čokoládu s mořskou solí a mandlema a pak jsme vyrazili hrát kulečník a bowling (posilněni jedním hnusným panákem hnusný vodky z Moniky mrazáku), Nick za mě zaplatil bowling jako dárek, takže jsem pěkně ušetřila a užili jsme si spooustu srandy. Pak jsme ještě před půlnocí vyrazili okouknout párty kterou pořádal jeden sprinter od nás, Jordan, která ale nestála za nic, tak jsme si jen zahráli párkrát Beer Pong a vyrazili jsme zase domů :-) Vysněného panáka Jagermeistera na červa jsem se dočkala až následující den, kdy jsme si s Monikou koupili 200mL flašku a úspěšně ji vyžuňkli na posezení :-) pak jsem skoukla s Nickem a Caitlin oscarový film 12 Let Otrokem a další úspěšný den prázdnin byl završen.V pátek jsem se nečekaně dozvěděla, že budu muset odběhnout už první VENKOVNÍ závod v Tulse a moc nadšená jsem z toho nebyla...

Celý den byl hrozný vítr (žádný překvápko v Oklahomě, zabalila bych si pět švestek a šla o dům dál, jak mě ten vítr tady nebaví, pořád na to všichni nadáváme tady :D , takový vichr ještě nikdy nikdo nezažil), cca 6st nad nulou (POUZE), zima jak bláázen a já měla celou předešlou noc hrozný křeče v břiše, průjem, nemohla jsem jíst a ještě zpoždění závodu o 50minut...po půl hodině zpoždění už jsem vzdala veškerou snahu se zahřát a udržovat se v předzávodní náladě i v teple a odbíhala jsem akorát na záchod co pět minut a pak jsem si sedla na zadek a vstala až těsně před vyběhnutím...taky se mi to vymstilo, hned po startu jsem byla tak ztuhlá že než jsem se rozkoukala byli přede mnou 4 holky, který probíhali i v tom větru první 200m za 30s a já v dáááli za nima....pak mi to ale nedalo a začla jsem trošku běžet...cca po 450m už jsem byla třetí, ale přemýšela kde to mám zabalit protože taková zima mi dlouho nebyla a v tom protivětru se absolutně nedalo běžet, spíš se mi chtělo brečet že navzdory vší snaze běžet jsem jakoby furt stála/běžela na místě kvuli větru silnýmu...pak ale 200m před cílem jsem už věděla, že mám přeci tu nově nabytou rychlost a že jí budu muset využít ku prospěchu a tak za velkého povzbuzování trenéra i lidí okolo jsem se vybičovala k smrtelnýmu zrychlení proti tornádu a přeci jen jsem s náskome vyhrála, ačkoliv čas ani nestál za zmínku. Takhle špatně mi dlouho, nebo nikdy nebylo před žádným závodem. Křeče v břiše neustupovali, ale trenér mi řekl, že ještě poběžím za hodinu štafetu 4x400m, tu hodinu jsem strávila na záchodě, pak jen 5min před startem jsem si dala jednu dvě rovinky na zahřátí a s vypětím všech sil ještě usprintovala 3tí úsek abych předávala na 2.místě. Pak už mi bylo všechno jedno a byla jsem ráda, že jedeme zpátky domů do tepla a do postele. Ještě jsem vyrazila s ostatníma do Texas Road House na večeři, kde jsme sice měli rezervaci, ale nakonec jsme stejně čekali 2 HODINY než nás usadili!!!! Ale krátila jsem si čas loupáním všudypřítomných buráků, který se hážou rovnou na podlahu pak (šlupky??- teď si nevzpomenu jak se jmenuje ten obal buráku...jsem s tou češtinou vážně na štíru poslední dobou)!!!

Neděli jsem prospala, pak vyběhla na trénink, chvilku k holkám na drb a pak huráá do školního týdne a zpět k povinnostem!!!

A co se dneska nestalo....po cestě ze školy na kole jsem chtěla zabrzdit před autem ale jak jsem se natáhla přes řidítka po brzdě, něco mi škublo v trapézovým svalu a myslela jsem, že se snad rozbrečím, v tu chvíli jsem ztratila cit v pravý ruce a nemohla si přetáhnout ani mikinu přes hlavu...krk ztuhlý, bolest v rameni i lopatce a tak jsem jen stihla napsat rychlou zprávu našemu fyzioterapeutovi "Udělala jsem to tas"...což on ví, že jsem známá svýma extempore, kdy mám vždycky nějaký extremní zranění, který nikdy nikdo neměl a krkem už jsem si blbě hýbnula loni... a tak jsem v slzách došla an rehabku (jo 500m z baráku mi zabralo víc jak 10min), kde do mě pustili nějaký elektrody, dali led na záda a pak silný prášky a samozřejmě KRUNÝŘ nechybí... pak jsem ještě odjela trénink aspoň na kole s hlavou v krunýři a teď už jsem na práškách a snad se to brzy dá zas dohromady, protože příští týden letíme na Stanford, Kalifornie na první důležitý velký závod 1500m/800m, ačkoliv já možná nepoběžím ještě...možná poběžím až druhý závod v Kalifornii, v Mt.Sac (Los Angeles) za 3 týdny... tak uvidíme, nejdřív by to chtělo se dostat do formy a teď mě taky čekají dva nebo tři testy tenhle týden, pohovor na letní nebo podzimní stáž s nějakou vládní nebo nevládní zdravotní organizací a spousta dalšího. Aspoň se člověk nenudí, připočtěme všechno milostný i nemilostný drama v našem týmu i mimo něj a o zábavu je vždycky postaráno :-)

Tak vzhůru do VENKOVNÍ DRÁHOVÝ SEZONY a za ÚSPĚŠNĚ ZAKONČENÝM SEMESTREM!!! :-)

Fotky dodám promptně!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama